Jordánsko: exotický trek horami a pouští – Jordan Trail

Když se řekne Jordánsko, snad každého napadne poušť, skalní město Petra a Mrtvé moře. Znalejším outdoorářům vytanou na mysli i krásné lezecké destinace a velké možnosti vydatného trekování. Přes Jordánsko totiž vede perfektní dálkový trek Jordan Trail, který zemi pomyslně spojuje od severu k jihu v délce asi 675 kilometrů. A spojnice to rozhodné není nijak jednotvárná, je dokonce možná rozmanitější, než byste v této pouštní zemi čekali!

Trail postavený na historických základech

Zemi po tisíce let protínaly různé starověké obchodní stezky. Jordánsko bylo centrem King’s Highway spojující Egypt až s dalekým Damaškem. Celkem se tak nabízelo vytvořit nějakou dálkovou trasu, která bude do jisté míry pokračovat v těchto šlépějích. Alespoň tak smýšleli lidé z Jordan Trail Association, když před lety oficiálně spustili projekt dálkového treku přes Jordánsko.

Jordan Trail je opravdu rozmanitá stezka

Cesta začíná na severu v nevelké, ale historicky významné vesničce Umm Qais, která je známá svými historickými ruinami. Následně prochází přes zelený a kupodivu svěží sever, zprvu s překrásnými výhledy na Galilejské jezero. Pokračuje skrze mnoho křižáckých hradů a jordánský venkov, až se pozvolna dostane do střední části země a známé Dany. Zde začínají krásné a divoké pouštní hory, které po několika dnech chůze ústí do turistické Petry, kulturního klenotu země. Z Petry vám cestu budou zpříjemňovat další překrásné horské masivy a bizardní skalní formace až se pozvolna dostanete do rovinatých pouští, které jsou zase úplně jiným zážitkem na vašem dlouhém putování.

Takhle ve zkratce nějak vypadá Jordan Trail. Jedná se o opravdu zajímavý trek, na jehož zdolání potřebujete kolem 40 dnů. My jsme při našem putování tolik dnů bohužel neměli, a tak jsme si trek o nějaký ten den zkrátili a bohužel vypustili zajímavý sever. Ten navštívíme jindy v rámci jiné akce.

Dana a údolí kolem ní

Trek tedy startujeme v Daně, kam se doslova během chvilky přesunujeme autostopem z asi 200 kilometrů vzdáleného Ammánu, hlavního města Jordánska. Cestu jsme si dokonce náležitě odpracovali, protože jsme našemu hodnému řidiči pomohli během cesty vyložit krabice s brambůrkami. I tak jsme se ještě ani nestačili v nové zemi rozkoukat a už stojíme na startovní pozici našeho putování.

Dana je malé historické město, kde můžete doplnit i několik posledních zásob před zahájením pouti. Je tu i několik možností ubytování. Na spánek však máme čas, a tak ihned zahajujeme sestup do malebného údolí Wádí Dana, které se před městečkem rozprostírá. Pozvolna scházíme do klikatého údolíčka, kolem nás vyprahlé stěny s drobný keříky. Procházíme vyschlým korytem řeky. Nenechte se však mýlit, v době dešťů se koryto poměrně rychle zavodní a pohyb v něm může být dost nebezpečný, obzvláště pokud se nacházíte v úzkém kaňonu s kolmými skalními stěnami, po kterých do řeky stéká voda opravdu ve velkém.

Pozor na místní hlídače

Další den procházíme otevřenou pouštní krajinou s jemně zvlněnými kopci a dalšími koryty řek. Cestou spatřujeme prosté obydlí místních beduínů, jejich stáda koz a velbloudů, hlavně ale ne zrovna přátelské pastevecké psy. Právě kvůli nim raději udržujeme od obydlí uctivou vzdálenost. Kámen a pozvednuté trekové hole sice vždy spolehlivě zafungují, ale i tak je lepší zuřivou zvěř příliš neškádlit. Svou funkci plní na jedničku.

Dojdeme až do malebného údolí, odkud začne cesta stoupat více do hor. Čeká nás poměrně náročný výstup kamenitým terénem, který vyžaduje jistou opatrnost. Navíc nám prší. Když ale přestane a mraky se trochu rozeženou, jsou nám ihned naservírované krásné pohledy na okolní krajinu. Míst na stanování je tu spousta. Díky dešti a oživenému toku z hor máme také dostatek vody, a tak nám nic nebrání v tom, abychom pro dnešek náš výlet zakončili a užili si trochu té večerní pohody ve svém kempu.

Petra, turistické ale úchvatné místo

Další den opět pokračuje v krásných výhledech. Pomalu se blížíme k Malé Petře, vstupní bráně do hlavního místa jordánského turismu. Naštěstí tam vstupujeme „tajnou“ zadní cestou, a tak je nárust lidí okolo nás pozvolný. S rostoucím počtem turistů ale poměrně prudce sílí zájem místních lidí si přivydělat, a tak občas řešíme trochu nepříjemnou dotěrnost lokálních naháněčů a prodavačů čehokoliv.  

Nevěnujeme jim pozornost a procházíme krásnými soutěskami, které nás zavedou až k hlavní dominantě lokality – Al-Khazneh, známé také jako Pokladnice. Tento skalní chrám byl vytesán do růžového pískovce v 1. století př. n. l. a původně sloužil jako hrobka. Je proslulá svým majestátním vzezřením, které opravdu uchvátí. I my zde v chumlu mnoha turistů trávíme s batohem na zádech hezkých pár chvil. Brzy je ale potřeba vyrazit dále.

Blíží se večer. Se spaním nadivoko v okolí Petry je však celkem problém. Místní to nevidí příliš rádi a hned nás ženou do nějakého místního kempu. Zarputilí vyznavači low-costu by tak měli být v okolí tohoto turistického bodu celkem ostražití a svůj nadivoko postavený stan nedávat příliš na odiv.

Zastávka na čaj a pokračujeme dále

Další dny putujeme jižně od Petry. Naším cílem je pouštní krajina v okolí další turistické atrakce Wádí Rum. Skalnaté kaňony a hory pomalu přecházejí v otevřenější pouštní krajinu. Cesta je celkem pohodová a rychle ubývá, stejně tak ale i zásoby v našem batohu. Proto, když se přiblížíme k městečku Humeima, musíme je doplnit. Vylezli jsme však kus od města a cesta po asfaltové silnici není nic příjemného. Zkoušíme tedy stopovat. Jaké je naše překvapení, když nám zastavuje hned první auto. A co víc! Sympatický řidič v něm vlastní obchod s potravinami, kde si budeme moci v klidu dokoupit zásoby na další část treku. Nejprve k němu ale, podle jeho slov, musíme zavítat na čaj.

Netrvá tedy ani 20 minut a už se choulíme v beduínském domě kolem starých kamen a spolu s celou rodinou popíjíme výborný místní čaj. Oboje přijde celkem vhod. Dnes je venku zataženo a poměrně chladno – asi 4 °C, což je pro Jordánsko trochu netypické počasí. Poté co strávíme příjemné odpoledne s místní rodinou a nakoupíme si do zásoby nějaké jídlo, odveze nás náš milý hostitel na start další etapy treku. Je už tma, a tak si jen usteleme v krásném přístřešku s ohništěm a na cestu se vydáme zítra.

Dlouhé kilometry bizarní pouští

Ráno se probouzíme do slunečního počasí a krásné pouštní krajiny. Doplníme vodu, která bude hodně potřeba, protože ji na cestě dnes příliš nepotkáme.  Každý bereme o dost více litrů vody, než by bylo příjemné. Naštěstí používáme super skládací nádoby od Hydrapaku, které po vypití snadno složíme do batohu a tím se nám značně ulehčí z hlediska místa. Cesta nyní prochází kolem dalších příbytků beduínů. V tomto místě je to ale takové více turistické, pryč je syrovost beduínů z hor. Cestu nám zpříjemňují mnohé pohledy na velbloudy, kteří jsou zde opravdu všude.

Písek, po němž jdeme, je překvapivě pevný a kráčí se po něm celkem rychle. Kolem oběda tak přicházíme ke skalnímu oknu Kharazan, které je jednou z dominant lokality. Kvůli tomu sem samozřejmě míří velké spousty turistů v džípech. My máme kliku a jsme tu asi půl hodiny sami, což akorát stačí k obědu a zchlazení se ve stínu. Jestliže jsme včera klepali zimu a mrznuli, dnes máme opačný problém a už od samého rána do nás praží slunce. Odpočinek ve stínu tak přijde celkem vhod.

Po jídle pokračujeme divokou pouštní krajinou kolem nejrůznější skalních útvarů lahodících svou různorodostí každému oku. Cesta příjemně ubíhá a večer docházíme do městečka Ash Shakiriyah, kde od místních lidí dostáváme příjemnou nabídku na posezení u ohně.

Rum, Tutun, zcela odlišná místa na cestě

Naše další kroky vedou podél frekventované silnice, která silně kontrastuje s klidným městečkem, ve vněmž jsme byli včera večer. Tady to vypadá jako na dálnici. Přísun turistů do nedaleké osady Rum je zkrátka veliký. Právě proto se tu ani dlouho nezdržujeme, jen ze stojící cisterny doplníme veškerou vodu, co pobereme, a pokračujeme dále do pouště.

Navigace není náročná, stačí držet správný směr a vždy si pohlídat, že lezeme do správné soutěsky. To ale občas zapomeneme, a tak se musíme nejednou vracet. Nevadí, celou dobu je na co koukat, a tak člověk ani nikam nespěchá. Jediný limitující faktor je voda, která na slunci dochází poněkud rychle. Nazítří docházíme do Tutunu, další malé osady na cestě. Vítá nás milý klučina na kole bez gum, který nás ihned tahá k sobě domů. Chvilku s ním blbneme – výměnou za naplnění našich lahví.

Kde zakončit putování?

Zvažujeme, že tu náš trek zakončíme. Vede odsud totiž cesta, po níž projede v průměru tak jedno auto za hodinu. Při troše štěstí bychom se odsud do večera mohli dostat a užít si ještě pár dnů s místními lidmi při stopování po této krásné zemi. Nakonec se ale rozhodujeme ještě den pokračovat. Čeká nás tak poměrně prudký výstup vyschlým korytem řeky. Musíme našlapovat opatrně, protože ne každý kámen stoprocentně drží.

Odměnou nám je pěkný altánek pro spaní, který v turistické sezóně bývá stoprocentně vytížený. Dnes tu jsme ale sami. Jsou zde nádoby na vodu, ty hned využíváme. Před pitím vodu však raději přefiltrujeme.

Další den dojdeme necelých 10 kilometrů k hlavní silnici. Samotný trek končí přibližně o dalších 10 kilometrů dále, přímo u moře ve městě Aqaba. Poslední kilometry však vedou městskou industriální zónou, a tak moc nevidíme smysl v dokončování treku. Raději na silnici přisedneme k milému kamioňákovi, který nás vezme zpět na sever.

Co jsme na treku využili

Pokud zvažujete projít větší část treku, určitě vyrazte nalehko. To se doporučuje pro každou túru, zde to ale podle mě platí dvojnásob. Počítejte s tím, že budete muset vléct velkou zásobu vody. Na tu narazíte většinou jednou za den. V případě slunečného počasí je v Jordánsku navíc dost horko. Počítejte s tím, že vaše spotřeba vody bude tedy poměrně velká. My vypili každý den kolem 3,5 litrů na osobu, a to se už celkem pronese. Zvažte tedy, jaké nádoby na vodu vezmete. Měly by být nejen lehké, ale také skladné pro chvíle, kdy budete mít vody méně. Vhodný může být camel bag nebo různé skládací láhve (soft flasks). Určitě nezapomeňte na kvalitní filtrační systém.

Se skladností nádob na vodu souvisí také batoh, který by se měl jednak dobře nést v zátěži, když ho naložíte vodou, ale také by měl mít dost prostoru pro uložení tekutin.

Nenechte se zmýlit zeměpisnou šířkou Jordánska. Podnebí zde je sice často teplé, určitě ale můžete i pěkně promoknout, v tomto ohledu tedy nepodceňte výbavu. Na klidné spaní doporučuji nějaký lehký stan nebo tarp. Často jsme spali na drsném kamenitém povrchu, a tak by mohla přijít vhod i nějaká podložka, která ochrání stan nebo karimatku. Spacáky jsme měli letní péřové. Občas jsme se v nich sice docela pekli, ale pár nocí bylo celkem chladných, a to jsme za ně byli opravdu rádi. 

Na treku se střídají jednoduché úseky, které se dají jít pohodlně v sandálech, s úseky náročnějšími. Myslím ale, že kvalitní nízké turistické boty budou v pohodě stačit. Po celou dobu treku nám zpříjemňovaly chůzi turistické hole, které jsme ocenili jak v horách, kdy nám pomáhaly překonávat náročně kamenné terény, tak i na dlouhých kilometrech v poušti. Zde se nám díky nim dařilo lépe držet stabilitu v místech, kde nebyl písek zrovna pevný a bořil se pod došlapem.

Kvůli slunci určitě doporučím kvalitní pokrývku hlavy, například v podobě šátku Buff, nebo slunečního klobouku. Vhod přijdou také sluneční brýle, které vám ochrání zrak nejen před sluncem, ale obzvláště v poušti také před vlajícím se pískem. Dále zmíním například opalovací krém a lipstick.

Rána a večery mohou být chladné, proto mohou přijít vhod odepínací cestovatelské kalhoty, které se dají použít v průběhu celého dne a sníží tak váhu batohu. Pro případ nepříznivého počasí nezapomeňte na nějakou membránovou bundu. Opět bych zde volil spíše nějaký lehčí model. Samozřejmě přibalte i péřovku!

Pokud hledáte dobrodružství spojené s historií a exotickou přírodou, Jordan Trail je rozhodně skvělou volbou. My jsme ho šli v lednu, což byl za mě super čas s minimem turistů. Občas jsme sice zmokli, ale nebylo to nic hrozného, co by nás odradilo. Důležité je být dobře vybaven a připraven na nejrůznější podmínky. Ať už se rozhodnete jít celý trek, nebo si vyberete jen jeho část, určitě nebudete litovat. Jordánsko je totiž opravdu krásná země, která toho má outdoorovým nadšencům hodně co nabídnout.