Objevte skryté klenoty Vysokých Tater: Top trasy a tipy

Vysoké Tatry jsou prostě srdcová a srdeční záležitost. Alespoň pro příslušníky generace, která si pamatuje tyto řečené nejmenší velehory světa jako „ty svoje“, kdy ještě Česko a Slovensko tvořilo bratrské soustátí. Mě přivedla na cestu lásky k Tatrám moje máma. To my byly čtyři roky, když jsme poprvé vyrazili na dobrodružnou cestu nočním vlakem směr Poprad-Tatry. Od té doby nevynechám jedinou příležitost vrátit se mezi tatranské žulové štíty. A ačkoli Vysoké Tatry navštěvuji už drahná léta, stále mám co objevovat. I když jsou to malé velehory, patří mezi největší klenoty slovenské přírody. Nabízí nepřeberné množství turistických tras, chodníků a výstupů do sedel i na štíty. Přál bych si, abych je měl pochozené všechny! Ještě stále nemám, přeci jen si ale neskromně troufnu představit pár turistických tipů na ty, alespoň z mého pohledu, nejkrásnější, nejúžasnější a nejnezapomenutelnější túry.

Z OBSAHU:

• Odkud na stezky Vysokých Tater?
• Chaty – oázy Vysokých Tater
• Turistické epicentrum Hrebienok
• Kam na nejlepší čaj?
• Túra pro náročné – Slavkovský štít
• Výšlap na Rysy
• Jak vystoupat na Kriváň?
• Nenáročná túra na Chatu pod Soliskom
• Tipy na výlety s nejmenšími

Turistické centrum Vysokých Tater

Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že centrem tatranské turistiky jsou Smokovce – Nový, a hlavně Starý Smokovec (aniž bych nějak chtěl upozaďovat význam Horného a Dolného Smokovce, ale jejich bratři jsou prostě horám a turistickým stezkám blíž). Za další epicentrum tatranské turistiky lze považovat především Tatranskou Lomnici. I odtud vedou vyzývavé stezky a najdeme tu také Múzeum TANAPu s „expozíciou tatranskej prírody“. Pokud máte menší děti, určitě je budou bavit třeba vycpaní medvědi s fotogenickým brlohem, do které si mohou zalézt. Děti, ne medvědi. A příslib dobrodružství a hrdinských činů číhá i ve vitrínách s ukázkami výstroje a výzbroje tatranských záchranářů a horských vůdců.

Horské chaty ve Vysokých Tatrách

Středobodem tatranského vesmíru jsou, samozřejmě hned vedle tatranských štítů, vysokohorské chaty. Mnohé z nich patří mezi světové unikáty. Třeba tím, že jsou v takové výšce otevřené celoročně a zároveň zásobovány po mnoho generací převážně lidskou silou. O tatranských nosičích si můžete počíst v našem článku.

Chaty jsou pilíře, na nichž tatranská turistika stojí. Zleva: Zamkovského chata (zde ještě před rekonstrukcí) s jedinou tatranskou chatárkou Jankou, Chata pri Zelenom plese ve stejnojmenné dolině a Téryho chata, nejvýše položená tatranská chata s celoročním provozem

Sama krása horských chat je hodna obdivu, takže jednou z dovolenkových výzev může být obejít všechny tatranské chaty – a že jich je! Dvanáct. Rainerova, Zamkovského, pri Zelenom plese, Skalnatá, pod Soliskom... ale hlavně Zbojnická, Téryho a pod Rysmi. Některé jsou dostupné velmi jednoduše, na některé vedou strmé kamzičí chodníčky opásané řetězy. Lze se na nich bohatě občerstvit i přespat. Ubytovací kapacity jsou ale většinou velmi vytížené, určitě je potřeba zajistit si rezervaci, případně být připraveni na spartánštější hromadné přespání v noclehárně („matratzenlager“) či jídelně na matraci.

Vzhůru na Hrebienok!

Ale začněme hezky popořadě, od těch nejjednodušších výzev. Předpokládejme, že se strategicky zcela správně vyskytnete na stanici Tatranskej elektrickej železnice „Starý Smokovec“. Na zahřátí si můžeme dát zhruba třičtvrtěhodinový až hodinový nenáročný výstup po zelené turistické na notoricky známý Hrebienok.

Paralelně vede do místa turisty pravidelně značně obléhaného a fotogenického i zásobovací asfaltka, ale pro to v Tatrách nejsme, ne? Turistická trasa nás v závěru odmění krásnými dřevěnými odpočívadly či dřevěnými sochami tatranských medvědů, tatranskými suvenýry, velkou osvěžovnou a o kousek dál Bilíkovou chatou.

Na nejstarší chatu na čaj 

Nepříliš unaveni se můžeme z Hrebienku vydat ještě více všanc tatranským krásám a pokračovat až na malou, leč velmi bohatou horskou Rainerovu chatu (20 min.). Bohatou historií a tradicí. Z úpadku a téměř zapomnění ji vykřesal tatranský horský nosič a učitel Peter Petras. Díky němu tu najdeme miniaturní a krásné Múzeum histórie tatranských nosičov. Posedět můžeme uvnitř i venku a k tomu srkat domácí čaj s medem z ručně natrhaných tatranských bylin. Dětem by se pak mohla zalíbit i návštěva krotké lišky, která mezi turisty často zavítá pro nějaký ten pamlsek.

POZOR! V současné době je turistický chodník (původně upraven i pro přístup vozíčkářů) mezi Hrebienkom a Rainerovou chatou ohrožován erozí. Je možné, že bude uzavřený a bude potřeba zvolit jinou trasu – kolem Bilíkovy Chaty a podél Studeného potoka (40 min., pokud se dlouho nezdržíme u malebného Dlhého vodopádu).

Samotný Hrebienok, potažmo rozcestí nad Rainerovou chatou, tvoří velkou přirozenou křižovatku mnoha turistických horských chodníků do nejrůznějších stran. Když už se jednou dostanete na horský čaj pana Petrase, máte možnost pokračovat na Zbojnickou chatu (2,5 hodiny), Zamkovského chatu (0,5 hod.) a dále na Téryho chatu (+ další 2 hod.), na Skalnatou chatu (1,75 hod.) pod majestátným Lomnickým štítem, anebo dokonce přes Sedlo pod Svišťovkou na Chatu pri Zelenom plese (3,3 hod.). A nesmíme zapomenout ani na to, že podobné časy platí také pro návrat.

Nekonečný Slavkovský štít

Pro psychicky odolné a fyzicky zdatné jedince se nabízí výstup na Slavkovský štít, právem řazený mezi ty nejnáročnější. Je velmi zdlouhavý, velmi vyčerpávající a po dosažení vrcholu zjistíte, že tam není vůbec nic. Tedy kromě krásných výhledů a zajímavých perspektiv pro vášnivé fotografy. Na Slavkovský štít se můžeme vypravit rovnou ze Starého Smokovce po modré až na křižovatku s červenou, kde se nenecháme zlákat a budeme po modré pokračovat až do vítězného konce na vrchol (5,75 hod. nahoru / 4 hod. dolů).

Připravte se na téměř nekonečné množství prudkých serpentin a naléhavý pocit, že „už tam přeci musím být“, abyste po dosažení domnělého vrcholu zjistili, že nad ním se vypíná další. A tato scéna se několikrát opakuje, než vám Slavkovský štít nabídne svůj skutečně nejvyšší bod 2452 m n. m. (Pozor, od pásma kosodřeviny vzhůru platí mezi listopadem a květnem uzávěra trasy z důvodu ochrany přírody!)

Na Rysy hbitě jako rys!

Výstup na Rysy patří mezi ty nejkrásnější, zároveň ovšem také nejoblíbenější výstupy. A zároveň také mezi ty nejobtížnější. (Mezi listopadem a květnem uzávěra!) Pokud vyrazíte v hlavní sezóně, obrňte se trpělivostí. Na trase čekají prudké výšvihy a řetězy. V případě méně ukázněných turistů i pády kamení přímo na stezku! Dvojvrchol Rysů má tu „nevýhodu“, že jeden z vrcholů tvoří nejvyšší bod Polska. I to je důvod jeho vysoké návštěvnosti. I tak ale túra na význačný vrchol Rysů patří takřka k „povinným“ záležitostem. Kousek pod sedlem Váha na vás totiž čeká jiný svět. Svého času tam ikonický tatranský chatár Viktor Beránek (původem z Prahy) založil Sľobodné kráľovstvo Rysy plné svobody a radosti ze života. Kdo ví, třeba zrovna budete mít štěstí prohodit s tímto svérázným chlapíkem pár vřelých slov.

► Více o výstupu na Rysy naleznete v samostatném článku.

POZOR: Tato nejvýše položená tatranská chata nemá celoroční provoz. Otevřená bývá od začátku června do konce října (v době mimo sezónní uzávěru z důvodů ochrany přírody).

Symbolický Kriváň láká

Kriváň má pro Slováky zvláštní kouzlo. Turistům jej určitě může nabídnou také. Jde o horu stojící maličko stranou hlavních štítů a turistických lákadel (po cestě není, kde se občerstvit), krásu ale tomuto tatranskému velikánu, připomínajícímu někomu svým zalomeným vrcholem Matterhorn, upřít. Hora se probojovala do slovenské mytologie, národního hnutí i na slovenské mince. Určitě dokáže oslovit i vás. Také o Kriváni vám můžeme nabídnout samostatný článek.

Solisko na zahřátí

Je libo něco na zahřátí, pro horaly-začátečníky, pro rodiny s dětmi? Pro úvodní výlet s dětmi, celou rodinou se nabízí nepříliš náročný výšlap na Chatu pod Soliskom, případně i vrchol Predného Soliska. Tatranskou elektrickou železnicí se přiblížíme do stanice Štrbské pleso. Bývalo to před desítkami let místo s atmosférou a vyhledávaný cíl návštěv Vysokých Tater. Dnes už dští převážně „turistickým průmyslem“, pokud by bylo potřeba nazvat to kulantně.

Tatranské jezero obejdeme pohodlným a širokým turistickým chodníkem z levé či pravé strany (časově to vychází nastejno), až se dostaneme k odbočce modré u „čerpačky“. Tam už začíná ta pravá tatranská turistika s žulovými balvany a kořeny stromů. Už zhruba po dvou hodinách se dostaneme na rozsáhlou horskou polici s chatou nesoucí název po vůkolních vrcholech. Tu, v celoročně provozované osvěžovně se můžeme zastavit a dopřát ratolestem či chotím sortiment nápojů či jídel.

Od chaty po červené vzhůru vede slepá cesta na vrchol Predné Solisko. Ten opět neposkytuje nic více, nic méně (za dobrého počasí) než krásné rozhledy po Tatrách a Minické a Furkotské dolině, zpět se musíme vydat stejnou cestou. Drobné serpentiny Predného Soliska a schodovité kameny na cestě nám dají skvělou ochutnávku, zač je toho na tatranských chodnících pohorka.

Cesta zpět vede po stejných stopách, kdyby však byl z výpravy někdo příliš unaven a udolán, za příznivých podmínek bude možnost od Chaty pod Soliskom využít také lanovku „Solisko expres“ končící nedaleko Štrbského plesa.

Popradské pleso i pro kočárky

A když už jsme u těch tatranských ples, jedním z nejznámějších je také Popradské pleso. To už trochu známe ze zmínky o výstupu na Rysy. Právě u něj je totiž tradiční místo s různým nákladem, po jehož vynesení na Chatu pod Rysmi vás za odměnu čeká třeba žejdlík pořádného horského čaje. Popradské pleso není tak privilegované jako jeho štrbský bratr, a tak má sice také stejnojmennou zastávku TEŽ, ta je od něj nicméně ještě celé čtyři kilometry daleko.

Cesta od zastávky až k plesu je vyasfaltovaná, proto je vhodná třeba i pro rodiny s dětmi v kočárku a podobně. Asi půl kilometru od cíle stojí za to si udělat malou odbočku k „Symbolickému cintorínu“, symbolickému hřbitovu obětí Vysokých Tater pod strmou skalní stěnou Ostrvy (+ cca 0,5 km). Jde o památkový objekt založený už roku 1940 a nemusíte se obávat, že tu budete zakopávat o nebožtíky, nikdo tu totiž pohřbený není. Pietní místo je velice zajímavě řešeno, určitě má kromě symbolické i uměleckou hodnotu a vy se po úzkých cestičkách můžete procházet mezi jímavými příběhy odvahy, hrdinství či osudové smůly.

U – jak jinak než kouzelného – Popradského plesa najdeme příjemné místo k odpočinku pro sebe i své děti a na osvěžení můžete vybírat hned ze dvou objektů – Majláthovy chaty a Chaty pri Popradskom plese. Pokud tíhnete k výzvám, můžete na větší či menší chvíli, podle kondice, opustit svou odpočívající rodinu a zkusit si vyběhnout vražedné serpentiny Tatranské magistrály vedoucí po červené na Sedlo pod Ostrvou. Pozor, i zde platí sezónní uzávěra listopad-květen z důvodů ochrany přírody!

Tatranská údolí i majestátné štíty nabízejí nepřeberné množství nádherných túr uprostřed jedinečné flory a fauny „kapesních velehor“. Najdeme tu mnoho různých výzev pro naše nejmenší i pro plnotučné dospěláky-sporťáky. Stojí za to se sem vracet a občas si i připomenout něco z naší společné československé historie.

Pozn. red.: Uvedené časy túr považujte pouze za orientační. Samozřejmě jsou přímo závislé na aktuálních podmínkách na místě, počasí, roční době i vaší kondici.