Dvě holky divokým Kyrgyzstánem

Kyrgyzstán je hornatý stát. Část jeho území leží v pásmu pohoří Ťan-šan, kam jsme mířily my, dvě holky z Čech. K návštěvě je možné zvolit také Alajské nebo Zaalajské pohoří patřící k Pamíru. Celý stát leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. a téměř polovina jeho území dokonce ve výšce nad 3000 metrů. Příroda je tu drsně krásná a krásně drsná, lidé přátelští a potkávat je budete se stády ovcí, koní a vždy s nezbytným psem. Pastevectví a kočovnictví jsou tu životním stylem. My jsme do Kyrgyzstánu po očku nahlédly a přinášíme více informací těm, kteří pro svá dobrodružství zvolí právě tuto destinaci. 

Kyrgyzstán se nachází ve střední Asii na hranicích s Čínou a dál s několika „stány“: hornatým Tádžikistánem s krásnou přírodou, Uzbekistánem se spoustou památek a mnohem větším Kazachstánem se zásobami ropy. Všechny „stány“ patří mezi státy bývalého Sovětského svazu, a tak vy, kteří jste se učili rusky, máte napůl vyhráno, protože ruština přijde v těchto zemích rozhodně vhod! Jakmile se domluvíte rusky a umíte přečíst azbuku, nejste turista ze západu, ale jste jejich, a to se odrazí jak při navazování kontaktů, tak i v nižších cenách. Čechů prý tam jezdí pomálu. Nejvíc tu potkáte Francouze, Němce a Belgičany.

Jak se dostat do Kyrgyzstánu

Vycestovat do Kyrgyzstánu je jednoduché. Pro krátkodobou návštěvu není třeba vízum, stačí koupit letenku (nejjednodušší a nejrychlejší trasa je z Prahy přes Istanbul do Biškeku, např. s nízkonákladovkou Pegasus), sbalit pas, batoh včetně pláštěnky, trekové hole, powerbanku, opalovací krém, spolehlivý vařič, k jídlu Adventure Menu, sušené maso, nějaké ty tyčinky a můžete vyrazit do časového pásma +5 hodin. 

Šetřit na návštěvu této destinace nemusíte dlouho. Při troše štěstí koupíte letenky i s odbaveným batohem na všechny lety do 5000 korun stejně jako my. S sebou vezmete 500 EUR a garantujeme vám, že vám zbude na dárky, a ještě přivezete dvě stovky zpět. Na místě budete platit kyrgyzským somem (kurz cca 1 som = 0,26 Kč). Směnáren je ve městech dost. Nikdy neměňte peníze na ulici, je to velmi přísně trestáno!

Kyrgyzské tržnice

Strávily jsme v této zemi jedenáct dní včetně cesty. Není to mnoho, ale ani málo. Naše cesta vedla především do hor, nicméně prošly jsme si i hlavní město. Za návštěvu rozhodně stojí místní bazar. Podobný jsme navštívily i dál po cestě do hor, v Karakolu. Kyrgyzské tržnice jsou samy o sobě velkým dobrodružstvím a lehce se v nich zamotáte. Představte si ohromnou plochu, na které najdete vše, co potřebujete. A není to jen jídlo, drogerie, hračky, ale i jakékoli vybavení do bytu, domu, opravny obuvi, kol, služby šití, no prostě vše. Doporučujeme tu ochutnávat jídlo. Najíte se levněji a hlavně autenticky. Šašlik vás přijde na maximálně 200 somů. Zobněte si taky bramborové placky, sýry, ochucený tvaroh na několik způsobů, sladké pečivo za neuvěřitelných 11-13 somů. A pokud jste odvážní, tak samozřejmě i kumys z kobylího mléka a ruský kvas (2 deci za 24 somů/6 Kč). Do hor si tu nakupte oříšky, sušené ovoce apod. 

V Biškeku jsme po příletu i před odletem využily ubytování a pak už jen v Karakolu, v perfektním hotelu Khan (noc 170 Kč/osoba) před výstupy do hor. V horách jsme si vystačily se stanem a jednu noc jsme strávily v jurtě. Tam zaplatíte nejvíc (2100 somů/560 Kč), ale zase to je zážitek, tak si ho dopřejte. Jako bonus vás v ceně čeká lokální večeře a snídaně. Zároveň díky tomu můžete nést do hor o nějaký ten gram v batohu méně. 

Okolo jezera Ala-Kul

A co náš trek? Na plánování jsme neměly moc času, a tak jsme si trasu vybraly až v Karakolu, kam jsme se dostaly z Biškeku maršrutkou za 6 hodin a v přepočtu za 250 Kč (na cestu si radši vyhraďte celý den). S volbou trasy, treku okolo jezera Ala-Kul, nám pomohla velmi dobře anglicky hovořící slečna v Destination Karakol, což je místní infocentrum na ulici Lenina č. 150. Dejte pozor, ve městě se jako infocentrum tváří více míst, ale jděte rovnou sem.  Ostatní jsou spíše zprostředkovatelé průvodců, které, dovolíme si tvrdit, nepotřebujete. 
Než vyrazíte do hor, stavte se v Karakolu na výborné kafe v Makaronaja lavka, je to sice kavárna západního typu, ale co si budeme, jste-li na dobré kávě a sladkém závislí, rádi tam zajdete. Kafe tam stojí mezi 80-190 som dle typu a velikosti. K tomu se nabízí spousta druhů luxusních marokánek.

Na začátek treku do 12 km vzdáleného městečka Ak-Suu jsme, vzhledem k času, vyrazily z Karakolu taxíkem (jede sem mašrutka č. 350 za 15 somů). Taxikář nás odvezl přímo na začátek šotolinové cesty s cedulí směr na Altyn Arashan.  Čekala nás celkem jednoduchá, leč deštěm protkaná patnáctikilometrová cesta podél řeky, jež vás dovede do krásného horského údolí ve 2500 m. Tady je možné přespat před pokračováním k jezeru Ala-Kul (taky Ala-Köl) ležícího v 3532 m. Právě tady jsme využily Eco Yurt Camp k přespání a na večer se ještě odměnily relaxací v „hot springs“ za 200 somů.

Jak na spaní v Kyrgyzstánu

Druhý den treku nás provázelo po celý den slunce až do 3600 m pod sedlo Ala-Kul Pass, kde jsme přečkaly noc ve stanu. Ten jsme si poměrně prozřetelně postavily v kovové konstrukci jurty. V noci jsme zjistily, že to bylo moudré. Když vás ruší podivné zvuky a následně vám u ucha zařehtá kůň, víte, že na vás nemůže ani on, ani případně jiné větší zvíře. Tuhle noc, přiznejme, jsme se ve stanu bály. Výplodem naší bujné fantazie, která začala pracovat na plné obrátky ve chvíli, kdy kolem nás v pozdních hodinách ještě prošel chlap s koněm, byly nesmyslné scénáře. 

Ráno jsme zjistily několik faktů – že v noci mrzlo, a hlavně, že jen pár stovek metrů od nás je obydlená jurta. A postavených konstrukcí tam bylo víc. Čili že jsme narazily na další jurtový camp, který vzhledem k začátku června a přítomnému sněhu zatím nebyl připraven pro letní návštěvníky. A to už napovědělo, že naše obavy z přechodu passa jsou na místě. Brodily jsme se ve sněhu. Jakmile se první z nás dostala na sněhem pokrytou stěnu, bylo rozhodnuto – otáčíme se, je to příliš nebezpečné. Přechod je možný až bude sedlo v 3900 m bez sněhu. Vrátily jsme se tedy na jeden zátah zpět do Karakolu, cestou potkávaly zvědavé sviště, kteří nás vysvobodili z chmurných myšlenek, a přespaly znovu v Khan hotelu. 

Nevzdáváme se, znovu k jezeru

Věděly jsme ale, že se nevzdáme a k jezeru vyrazíme znovu, tentokrát z druhé strany. Další den si dáváme po náročném sestupu půl dne „dovolenou“, nakupujeme na trhu dárky, zajdeme si na kafe, a po sbalení věcí (ty nepotřebné necháváme po dohodě na hotelu, velká výhoda!) přejíždíme maršrutkou č. 101 na konečnou, která je jen kousek od brány do národního parku „Karakol“. Platíte vstupné 300 somů/82 Kč (místní platí 10 somů). Lístek je nutno si uschovat pro případnou kontrolu. 

Jelikož je pozdní odpoledne, řešíme, jak se za světla dostat do „base campu“ vzdáleného 16 kilometrů, kde chceme přespat. A tak s pomocí výběrčího poplatků za půl hodiny odjíždíme v ruském UAZu s 21letým mladíkem směr dobrodružství. Jedeme podél řeky, pak ji s autem brodíme, lítáme ze strany na stranu při přejezdech balvanů, hlubokých rozbahněných děr, občas máme srdce strachy až v krku, zkrátka jsme si zaplatily adrenalinový zážitek, kterému se, pokud nejdete pěšky, nelze vyhnout. Terén je fakt náročný a my se klaníme mladému řidiči za jeho umění a děkujeme, že nás dovezl na místo živé. Aby adrenalinu nebylo málo, stačí nám před rozloučením povědět, že tu vloni medvědi zabili dva chlapy. To nás nerozhází, stavíme stan a po večeři jdeme konečně a s klidným svědomím spát.

Jezero Ala-Kul

Je tu nový den a s ním natěšení na nový výstup přes Sirota Camp v 2950 m rovnou k jezeru. Čeká nás zhruba 1100 m převýšení nahoru. Celou cestu stoupáme, jen se střídá les s otevřenou krajinou, otevírají se nám krásné výhledy, stoupáme okolo vodopádů, cesta je místy strmější a povrch se mění z bahna a balvanů na kluzkou suť. Očekávanou hypnotizující krásu tyrkysově modrého jezera zasazeného mezi dramatické zasněžené vrcholky jsme viděly tak trochu jinak – před námi se objevilo zamrzlé jezero. 

Pokud chcete vidět jezero tyrkysové a nevadí vám více turistů, doporučujeme jít od druhé poloviny července do půlky září, kdy je led roztátý. Nás cestou dolů zastihl prudký déšť, ale nijak nás to nerozhodilo. Mohly jsme si ta to samy. Během sestupu jsme se zastavily na pokec a „kafe“ v kempu. Jeden z provozovatelů jurt je mladý kluk, kterého jsme asi dvě hodiny vyzpovídávaly a on nás na oplátku zásobil mnoha informacemi. Přespaly jsme na stejném místě jako noc minulou a ráno se vydaly, tentokrát už pěšky, zpátky na 101.

Hodnotíme svůj trek

Celkově jsme díky otočce, a tedy oboustranným cestám, nastoupaly i sestoupaly přes čtyři tisíce výškových metrů, nachodily 150 km. Cesty byly různorodé, někdy pohodlné, jindy bahnité, plné zvířecích trusů, které se umyly při brodění řeky, propadaly jsme se v hlubokém sněhu.

Po cestě jsme vždy nalezly zdroj vody, ať už z řeky, nebo v jurtových kempech. Vodu jsme filtrovaly všude, i ve městě. V horách filtrujte nebo převařujte, ač se vám to může zdát zbytečné, všude je spousta volně se pasoucích koní, krav a ovcí, dělíte se o řeku s nimi.

A rady na putování Kyrgyzstánem? 

• Stáhněte si offline mapu na mapy.cz nebo maps.me.
• Do hor jděte alespoň ve dvou. Vzhledem k tomu, že tam není signál, máte parťáka pro případ nouze. 
• Zvažte aklimatizaci, většinou stačí po cestě přespávat, minimálně jeden den se budete pohybovat těsně pod 4000 m nad mořem.
• Počasí je v horách proměnlivé, s sebou oblečení do deště/sněhu (vezměte si lehce sbalitelnou péřovku a goráčovku, GTX pohory). Sezóna sice začíná v červnu, ale je třeba počítat se sněhem ve vyšších polohách. 
• Buďte opatrní – stejně jako při cestách kamkoli po světě –, ale nebojte se. Přes všechna upozornění, jak budeme okradeny, uneseny a podobně, jsme se cítily bezpečně a nezažily žádné ústrky či úskalí.

Putování pohořím Ťan-šan v Kyrgyzstánu je zážitkem, u kterého budete zvažovat, do které části tohoto státu se vydat při příští cestě... A ještě prosba nakonec. Zbude-li vám v batohu místo, vezměte dětem žijícím v horách nějakou radůstku, ty zářící oči za to stojí!