Jak vystoupit na Zugspitze – rady a tipy

Historikové si nejsou jistí, odkud název hory Zugspitze pochází. Odpovídá nicméně dnešní realitě. Zug znamená v němčině vlak, a název tak koresponduje s tím, že na vrchol se dá vyjet bez vydání jakékoliv energie. Bohužel. Zugspitze je krásná hora se zajímavými cestami na vrchol a s perfektními výhledy, ale množství turistů, kteří nahoru dorazí lanovkou, atmosféru trochu kazí. Pojďme se na nejvyšší německou horu podívat podrobně.

OBSAH:

• Jak se dostat na Zugspitze
• Rokle Partnach
• Ferrata na Zugspitze
• Münchner Haus
• Lanovka na Zugspitze
• Doporučené vybavení

Kudy na Zugspitze?

Na vrchol se dá dostat několika způsoby. Tu nejjednodušší variantu, tedy pomocí lanovky, využívá nejvíc lidí. Tato možnost ale pro mě samozřejmě nepřicházela v úvahu. Další a pro mě nejlákavější možností bylo využít nejkratší, zato nejprudší cestu přes Höllental Klettersteig (via ferratu) z Hammersbachu. Na tuto alternativu si ale netroufal můj parťák z Německa Björn. Nejjednodušší výstup z rakouské strany – pěší cestu z Obermoosu z Rakouska – jsem vyloučil, protože by byla příliš jednoduchá. A tak zvítězila třetí varianta: 20 km dlouhá túra (jen výstup) s převýšením okolo 2300 metrů přímo z Garmische podél řeky Partnach až na vrchol. Náš plán byl přespat na vrcholu v chatě Münchner Haus, užít si krásné východy a západy slunce přímo z nejvyššího bodu Německa a dolů zamířit následující den lanovkou, abychom ušetřili svá kolena před dlouhým sestupem. Jak se nám výstup vydařil?

Působivá rokle Partnach na začátek

S Björnem jsme se potkali v městečku Garmisch-Partenkirchen brzy ráno, abychom celou dlouhou túru zvládli. Hned na začátku cesty jsem byl sice rozladěný, že musím zaplatit 5 eur vstupné, abychom prošli „nějakou roklí“. Po vstupu tam jsem ale ani na minutu nelitoval. Soutěska Partnach je ještě zajímavější a krásnější než slavná soutěska Caminito del Rey, kterou jsem navštívil o několik týdnů dříve ve Španělsku. Dravá řeka tam vymodelovala hluboký skalnatý kaňon, dramatickému rázu navíc pomohla ranní bouřka. Voda netekla pouze v řece, ale kapala všude okolo z vrcholů skal.

Dále podél řeky Partnach

Po této úvodní podívané přišla dlouhá a trochu monotónní pasáž s téměř nulovým převýšením podél řeky Partnach. Abychom se příliš nenudili, nadělila nám příroda další silný liják. V ten moment jsme toužili jen a jen po chatě, kde bychom se mohli schovat a dobít energii. Ta nás čekala až po dlouhých deseti kilometrech. V chatě Bockhütte jsme se usušili, doplnili energii díky výborným sýrovým špeclím a pokračovali vzhůru.

Od této chaty se krajina rychle měnila a nabírala na kráse. Lesy začaly řídnout a nám se naskytly výhledy na okolní vrcholky německých Alp. Cesta stoupala pomalu, ale jistě. Bohužel s každým výškovým metrem jsem viděl, jak Björnovi docházejí síly. Záhy přišlo na řadu prudší stoupání. Když jsem viděl Björnovo tempo, znervózněl jsem. To na vrchol určitě nedáme. Stihneme se dostat alespoň do chaty Knorr pod Zugspitze? Rozhodl jsem se ulehčit kamarádovi náklad v batohu a stoupali jsme těžce v mlze dále. Chata Knorr se naštěstí po dalších dvou hodinách vynořila z mlhy. Zvládli jsme to. Snad si parťák odpočine a zítra se na horu Zugspitze dostaneme.

Ferrata na Zugspitze

Ráno byla mlha, a tak jsme nikam nespěchali. Vyrazili jsme nakonec v osm ráno. Po dalších 500 výškových metrech se Björn racionálně rozhodl, že si cestu zjednoduší a vyjede poslední část nahoru lanovkou. Mě čekala via ferrata. Ta totiž nejistí cestu na vrchol pouze z Hammersbachu, ale také na závěrečném stoupání od horní stanice lanovky Schneefernerhaus. Počasí bylo na rozdíl od předešlého dne příznivé, a tak jsem si skalnatou cestou jištěnou ocelovým lanem mohl náramně užít. Kochal jsem se výhledy na největší německý ledovec Schneeferner a na rakouské úpatí hory Zugspitze.

Nejvyšší hora Německa nabízí perfektní bavorskou kuchyni

Na vrchol Zugspitze se Björn samozřejmě dostal dřív než já a už na mě čekal se dvěma typickými bílými klobásami a pšeničnými pivy, které nám pořídil v chatě Münchner Haus, kde jsme se původně plánovali nejprve ubytovat. Civilizace přináší výhody. Výborné jídlo a ubytování na unikátním místě. Bohužel má ale vrchol Zugspitze také jednu velkou slabinu, jak jsem již zmínil v úvodu, a sice lanovku. 

Gondolou totiž na vrchol vyjeli někteří turisté, kteří patrně byli na horách poprvé. Podle jejich oblečení bych spíše soudil, že přišli buď na slavnostní večeři, na svatbu, anebo na pláž. Patrně jim nedošlo, že v necelých třech tisících metrech bude zima. A to se někteří z nich pokoušeli dostat na nedaleký vrchol hory, kam se dá vylézt sice přes krátkou, ale zato pořádně strmou via ferratu. Kontrast s poctivě vybavenými horolezci byl komický, rozhodně ale ne bezpečný. Jen jsem čekal, až některá z turistek v lodičkách spadne do kilometrové jámy.

Lanovka na Zugspitze vám ušetří kolena

Když jsem se prodral davem turistů, mohl jsem si i já konečně vychutnat úchvatný výhled. Z vrcholu hory se mi otevřelo hluboké údolí s druhým největším německým ledovcem Höllentalferner. Výhled ale nevydržel dlouho, a tak jsem se vydal zpět za Björnem. Společně jsme se rozhodli, že dolů pěšky nepůjdeme. Máme rádi svá kolena a cesta by nám zabrala minimálně dalších osm hodin. Raději jsme tedy využili lanovku Tiroler Zugspitzbahn. Ta byla dražší než celý náš oběd na vrcholu, ale co se dá dělat. Za krásnou túru to přece jen stálo. Dole už nás čekala jen relaxace u jezera Eibsee, které najdete hned u výstupu z lanovky.

Vybavení na výstup na Zugspitze

Při výstupu na Zugspitze naší cestou podél řeky Partnach není potřeba žádné speciální vybavení. V žádném případě ale nepodceňte počasí, protože vás čeká přes 2000 metrů převýšení, a to znamená velké teplotní rozdíly. Na závěru cesty čeká jištěná via ferrata, kde z mého pohledu jištění nutné není, ale ferratový set by s sebou měl mít každý, kdo se bojí výšek, a hlavně děti. Vydáte-li se na vrchol Zugspitze via ferratou Höllental, doporučuje se kompletní ferratové vybavení včetně helmy.