NP Snowdonia: Po ovčích stezkách, skrz hluboké močály

Hledáte divoké místo, bez značených cest, s minimem lidí a trochou té vlhkosti, která vám pomůže náležitě prověřit vaši membránovou výbavu? Co takhle zkusit Wales? Parádní, relativně málo osídlený kout Velké Británie, který má milovníkům outdooru rozhodně co nabídnout. Jedním z takovýchto lákadel je Národní park Snowdonia. 

Cambrian way, 700 000 kroků skrze Wales

Startujeme v městečku Conwy přímo u pobřeží Irského moře. Město Conwy je oblíbeným turistickým cílem, především kvůli mohutnému hradu ze 13. století. Právě zde začínáme naše pěší putování a hned od hradu se napojujeme na dálkovou značenou cestu Cambrian Way vedoucí přes celý národní park. Pokud tedy plánujete uskutečnit přechod, můžete se jí držet a trasu máte naplánovanou raz dva.

Tato dálková trasa vede prakticky přes celý Wales, prochází několika pohořími a končí v hlavním městě Cardiff, poblíž dalšího ikonického hradu. Celá trasa měří necelých 500 kilometrů, což je už celkem solidní nálož. Její obtížnost navíc zvyšuje poměrně náročný terén a místy dost složitá orientace. Cesta totiž není příliš značená a často vede prostě skrze rozlehlé bažiny nebo louky, pouze po ovčích stezičkách, kterých je tu nespočítaně. Tato skutečnost je náročná, ale kouzelná zároveň a dodává celému počinu nádech opravdové divočiny. My jsme se v rámci našeho listopadového putování rozhodli projít severní část Cambrian Way, která vede skrze NP Snowdonia. 

Typical British weather

Z Conwy poměrně prudce stoupáme a kocháme se pohledem na záliv a široké pláže pod námi. Celý den mělo pršet, ale zatím se zdá, že nás čeká krásný listopadový den. Kolem oběda vytahujeme karimatku od Therm-a-Restu a načínáme klasický anglický cider. Je holt potřeba našim batohům trochu ulehčit. Hodinová prokrastinace však byla rázem potrestána. Změna počasí přišla rychleji, než jsme stihli vytasit nepromokavou výbavu, ocitáme se tedy v mlze a dešti. Kvůli nepohodě ale jdeme celkem svižně, a tak brzy dorazíme k místu, kde je značený přístřešek. Jedná se však spíše o vlhkou díru v zemi, poctivě vyztuženou naskládanými kameny. Příliš pohodlí tedy neposkytuje, a tak alespoň dobereme vodu, která kolem teče. 

Při nabírání vody pěji ódu na to, že jsme pro tuto akci zvolili Ultrapress od Graylu, který je sice těžší, ale zato vážně spolehlivý. Po dobu celého treku jsme vodu nejčastěji nabírali na různých pastvinách a bažinách, tedy místech, kde je opravdu vysoká pravděpodobnost mikrobiologického znečištění. Voda z bažin byla navíc často nahnědlá, a ne zrovna vizuálně vábná. Je proto fajn mít podporu spolehlivého filtračního parťáka.

Po doplnění vody pokračujeme dále skrze pastviny. Překračujeme několik typicky kamenných ohrad, které tuto krajinu zkrášlují údajně už od 17. století, a nabíráme další výškové metry. Se vzrůstající výškou zároveň houstne mlha a déšť, a tak v pozdním odpoledni stavíme stan a usedáme/uleháme k delikátní huse od Adventure Menu. Svatý Martin je v té době sice až za pár dní, ale kdo by si něco podobného nedopřál po tomto typickém britském počasí?

Bridgedale rozhodně s sebou! 

Další den se počasí příliš nelepší, a tak zůstáváme zalezlí. Třetí den ráno ale netrpělivě vykukujeme ze stanu. Sytě oranžový pruh na východě naznačuje, že by dnešek mohl být přece jenom o něčem jiném. Balení mokrého stanu v chladném ránu není nikdy moc příjemné. Dnes ale stojí opravdu za to. Přišlo se na nás totiž podívat stádo koní, přes které se za svitu ranního úsvitu valí chuchvalce mlhy, a tvoří tak úžasnou podívanou. Ta nás na moment zastavuje a nutí vychutnat si tento krásný okamžik. Trvá však pouze chvíli. Než se nadějeme, mlha zhoustne natolik, že zakryje jak východ slunce, tak i samotné koníky. Je čas vyrazit!

Cesta je silně podmáčená. Stačí nedávat chvíli pozor a rázem stojím po kotníky ve vodě. Moje La Sportivy sice statečně odolávaly, ale nyní jsou už skrz naskrz promočené. Není se čemu divit – v dlouhé mokré trávě a bažinách je to předem prohraný boj pro jakékoliv boty. S tím jsme naštěstí počítali a pro cestu zvolili membránové ponožky Bridgedale, které putování v mokru alespoň trochu zpříjemnily. 

Inverzní počasí

Asi po hodině chůze se dostáváme konečně nad mlhu a vychutnáváme si krásné slunečné pohledy na opravdu inverzní počasí, které nám servíruje hustou bílou peřinu, z níž impozantně vystupuje holý hřeben. Se sluncem nad hlavou se rázem putuje lépe, a tak kilometry ubývají. Škoda jen, že nás odpoledne čeká sestup na téměř nulovou nadmořskou výšku. 

Jakmile člověk sejde pod přibližně 600 metrů nad mořem, znamená to jediné – bažiny. Je jich zde opravdu plno. Je nutné neustále volit a hledat cestu mezi rozmočenou zeminou nebo blátem. Jeden špatný krok – a znovu stojíte ve vodě. V tom lepším případě. Jinými slovy, je to trochu opruz. A tak jsme rádi, když večer stavíme stan a od kolen dolů promočení lezeme dovnitř. Použití návleků je na této akci více než žádoucí. Stále ale nemáme vyhráno. Přestože jsme vybrali relativně nejsušší místo, stejně riskujeme, že nám stan podlážkou proteče. 
Neprotekl! Orbis od Rock Empiru to znovu zvládl. 

Dvojí cesta na Snowdon

Další den je stejný. Liduprázdnou mlhou stoupáme až nad 800 metrů nad mořem, kde nás čeká odměna v podobě sluníčka. Rychle dáváme usušit všechno, co můžeme, a pokračujeme dále. Užíváme si dvě hodiny opalovačky a poté následuje sestup do mlžného údolí. Tentokrát do průsmyku Pen-y-Pass. Zde se nachází útulná kavárna, možnosti ubytování i veliké parkoviště. Není proto divu, že výskyt turistů se z nuly vyšplhal na poměrně veliké číslo. Britové jsou holt skalní fanoušci hor a turistiky.

Hlavním důvodem zdejší lidnatosti je i fakt, že právě z tohoto průsmyku vedou i dvě cesty na nejvyšší horu Walesu. Jedná se o horu Snowdon, podle níž je celý národní park pojmenovaný. Lze zvolit buď o kapku delší trasu, která vede kolem překrásných jezer. Tato cesta není moc exponovaná a stoupá jen mírně, pokud nepočítáme závěrečný prudký prďák na hlavní hřeben.

Druhá trasa vede vrchem, přes hory. Právě tuto cestu jsme pro naši odpolední pouť zvolili. Obě cesty však mají rozhodně něco do sebe, a dají se krásně projít v rámci jednodenního pohodového okruhu. Cesta na Snowdon není náročná, je však důležité ji nepodcenit. V okolí hory panuje poměrně drsné a nestálé počasí, a tak vás může zaskočit jeho prudká změna, včetně silného větru, který nahoře často panuje.
My měli na počasí štěstí. Mlha se během odpoledne zvedla. Mohli jsme si tedy užít pohled nejen na jezera pod námi, ale i na krásný západ slunce do inverzní peřiny na druhé straně.

Je libo při treku trocha historie?

Hora Snowdon s nadmořskou výškou 1085 byla zároveň poslední „vysokým“ kopcem na našem putování, což nám dávalo neblahé tušení, že si v dalších dnech toho sluníčka příliš neužijeme. Po sestupu z horského masivu vede Cambrian Way nižšími polohami, kolem krásného jezera Dinas. Jedná se o odpočinkovou část cesty lemovanou hnědými odstíny všudypřítomných kapradin. Asi za 10 kilometrů začne trasa zase pozvolna stoupat. Pozorujeme přitom krásné údolí s hospodářskými staveními a mnoha kamennými ohradami pro dobytek. Jedná se o opravdu atmosférický pohled.

Brzy navíc dojdeme k troskám starého břidlicového lomu, který zde fungoval přibližně stovku roků od 30. let 19. století. Součástí lomu byla i kasárna, dělnické domy a mlýny na zpracování břidlice. Jednalo se tak doslova o malou horskou osadu, jejíž trosky jsou dodnes patrné. Rozhodně patří k opravdu zajímavému zpestření horské túry. Není divu, že jsme se prozkoumáváním břidlicových zřícenin zasekli a dále pokračovali téměř až za tmy.

Putujeme dále přes Roman Steps a jazykolamná jezera

Naše cesta dále pokračuje přes vesničku Maentwrog a kolem velikého jezera s hrůzným welškým jménem Trawsfynydd. Jedná se opět o odpočinkovou procházku zakončenou další várkou bažinového dobrodružství. Následuje úsek nazvaný Roman Steps, historická část cesty, dle názvu možná z římského období? Každopádně o pohledy do divoké krajiny tu nouze není, zvláště pokud jste příznivci mlhy.

Podmáčená cesta se klikatí skrze sérii jezer s poměrně náročnými skalnatými úseky, které jsou opravdu silně kluzké. Značení cesty místy úplně zaniká, a tak je třeba počítat s tím, že průstup krajinou je opravdu pomalý. Od jezer pokračujeme po hlavním hřebenu přes zaoblené vrcholky s krkolomnými názvy, jako třeba Llethr, přelézáme všudypřítomné kamenné ohrady a zvolna sestupujeme k příjemnému mořskému městečku Barmouth.

My končíme, Cambrian Way pokračuje dále

V Barmouthu naše putování po NP Snowdonia zakončujeme. Jedinci s vysokou odolností proti plísním nohou ale mohou směle pokračovat dále. Cambrian Way totiž z města znovu stoupá do hor a pokračuje na jih. Po asi dvou dnech chůze definitivně opouští NP Snowdonia a přes nižší vrcholky Cambrian Mountains a NP Brecon Beacons vede dále do Cardiffu.  Jedná se jistě o krásný počin, ale nám toto listopadové putování welškými horami prozatím stačilo. Raději si odpočineme a zkusíme v dalších dnech zjistit, jestli v tom Walesu mají také něco jiného než kopce a kopečky.

Místo závěru – pár posledních tipů

Vyrazit trekovat do Walesu v listopadu se v první chvíli možná nemusí jevit jako úplně ideální nápad. Opak je ale pravdou. Počasí ve Velké Británii je sice vlhké, ale poměrně teplé. V horách tedy bylo po celou dobu relativně teplo a příjemně. Listopad navíc není zrovna turistická sezóna, a tak jsme měli po většinu času celou přírodu pro sebe, samozřejmě s výjimkou turistických míst. V průběhu článku jsem to zmiňoval nejméně desetkrát, ale je opravdu potřeba počítat s velkou vlhkostí. Promočení bot se prakticky nelze ubránit, proto bych volil spíše lehčí boty, které případně přes noc alespoň trochu vyschnou. Z tohoto důvodu jsem volil nízké TX 5 od La Sportivy. Na kluzkých skálách bych ale klidně užil i kotníkovou variantu. Boty jsem doplnil vydatnou zásobou merinových ponožek a ponožek s membránou.

Důležité je vybavit se také kvalitní nepromokavou vrstvou. Membránová bunda je základ, tentokrát jsme ji ale kombinovali i s pončem, které při deštivé túře poskytlo zvýšenou ochranu proti mokru také batohu. Na treku je možné doplňovat zásoby průběžně, ovšem v omezené míře. Během putování procházíte několikrát malebnými vesničkami, městy nebo průsmyky s turistickým zázemím. Občas zde naleznete obchod nebo nějakou restauraci. Nějaké jídlo do foroty se pro sichr ale raději hodí. 

Tak vidíte sami, že v listopadu je na Britských ostrovech krásně. A což teprve v prosinci!