Podchlazení a omrzliny – jak jim předejít?

Především v zimním období je důležité vědět, jak se efektivně chránit před zimou a chladem. Nízké teploty s sebou přinášejí jistá nebezpečí. Ať už plánujete dlouhé procházky v přírodě nebo jen krátké výlety městem, informace o prevenci podchlazení a omrzlin mohou být životně důležité. V tomto článku najdete klíčové informace o tom, jak rozpoznat první příznaky těchto nebezpečných stavů, ale i jejich pokročilejší stádia. Dozvíte se, jakým způsobem se před nimi nejlépe chránit a co dělat v případě setkání s nimi.

OBSAH

• Co jsou omrzliny a podchlazení
• Na co si dát pozor
• Vhodné oblečení
• Doporučení k pohybu v chladném počasí
• První pomoc při podchlazení
• První pomoc při omrzlinách

Co jsou omrzliny, co je podchlazení? Jak je poznat?

Oba stavy vyvolávají stejné faktory. Jednotlivě nebo ve vzájemné kombinaci, přičemž nejzávažnější z nich je chlad, nízká teplota. Těmi dalšími jsou: nevhodné nebo mokré oblečení, vysoká vlhkost (déšť, sníh, mlha), silnější vítr. Vliv mohou mít i naše fyzické dispozice. Snadněji padají za oběť podchlazení nebo omrzlinám staří lidé nebo děti, vyčerpaní lidé, dlouhodobě ležící, nemocní lidé nebo lidé intoxikovaní (alkohol, drogy...).

Snadno můžeme podlehnout dojmu, že pokud není venku vysloveně zima, nic se nám nemůže stát. Podchladit se ale můžeme i za relativně vysokých teplot nebo při plavání v „teplém“ moři. 

Na co si dát pozor

V kopcích nebo v lese stačí silnější vítr nebo kombinace vlhkosti s větrem a na podchlazení je zaděláno. V této souvislosti zmíníme tzv. efekt ochlazování větrem. Každý jsme si už asi všimli toho, že na větru prochladneme rychleji. Je to dáno tím, že se zahřátá vrstvička vzduchu kolem nás intenzivně mění a ochlazuje. Pokud tedy budeme stát na kopci a oddávat se větru, promrzneme násobně rychleji než v závětří. Ochlazování větrem není radno podceňovat. Stejně tak ani vlhkost. 

Pamatujte: Aby se člověk podchladil, vůbec nemusí mrznout! Stačí, že teplota okolí je nižší než tělesná teplota. A pokud člověk leží na chladné zemi, má mokré oblečení, prší a fouká vítr, jsou tepelné ztráty enormní. Zraněný nebo vyčerpaný člověk velice často leží na zemi, a to je zásadní problém. Nejvíce tepla totiž ztrácíme vedením, tzn. přímým kontaktem těla s chladným povrchem. Tepelné ztráty mnohonásobně umocňuje vlhkost a proudění vzduchu.

Podchlazení se týká celého organismu, omrzliny představují lokální poškození kůže, případně i hlubších vrstev, působením chladu, mrazu. Obě nepříjemnosti mají čtyři stupně podle své závažnosti. 

Jaké oblečení nejlépe chrání proti chladu? 

Z logiky věci vyplývá, že bychom se měli udržovat v přiměřeném teple. V přiměřeném proto, že ani nadměrné teplo a s ním spojené pocení není v chladném počasí ideální. Je proto vhodné dbát na dostatečné vrstvení oblečení, a navíc toho správného oblečení. Známá je koncepce čtyř vrstev, kterou představuje jiný článek. Pokud si na triko s krátkým rukávem nasadím tlustou péřovku, může to izolačně také fungovat, ale dlouhodobě mám problém: Mám jen dvě možnosti regulace teploty pomocí oblečení – péřovku obléknout nebo svléknout. Takže se může snadno stát, že mi v určitou chvíli bude vedro, ale po svléknutí péřovky nebezpečně rychle zase zima. 

Více vrstev (spodní prádlo, střední vrstva, zateplovací vrstva, odolná vrstva) nabízí mnohem více možností regulace. Navíc se mezi jednotlivými vrstvami drží vzduch, což je v zásadě velmi dobrý izolant. Ideální situací samozřejmě je, když máme jednotlivé vrstvy zvoleny skutečně k tomu správnému účelu. Přímo na těle funkční spodní prádlo. Zvážit můžete i přírodní materiály, jako je vlna merino, která má několik výjimečných vlastností.

Úkolem správné střední vrstvy je přebrat vlhkost od spodního prádla a rychle ji odvést pryč od svého nositele do vyšších vrstev. Voda totiž dokáže transportovat teplo více než dvacetinásobně rychleji než vzduch. Pokud jsme zpocení, mokří, promrzáme mnohem rychleji! Střední vrstva by měla vynikat vysokou prodyšností a skvělým transportem vlhkosti. Úkolem zateplovací vrstvy je tepelně izolovat, zároveň ale pořád propouštět přebytečnou vlhkost. Ideální je, když moc neváží a dá se dobře sbalit. 

V případech extrémnějšího počasí nastupuje na scénu ochranná vrstva, hardshell. Ta nás musí umět ochránit před přívaly srážek a větrem. A opět je důležité, aby se přebytečná vlhkost měla šanci dostat od nás, přírodní živelná voda by se naopak vůbec neměla dostat k nám. 
Kromě vhodné volby jednotlivých vrstev (na našem e-shopu je najdete rozčleněné do jednotlivých kategorií) je důležitá také velikost oblečení. Nesmí nikde škrtit, omezovat krevní oběh! To by byla přihrávka přímo nepříteli chladu. Pozor také na přiškrcení krevního oběhu příliš utaženým horolezeckým nebo skialpovým sedákem, na malé nebo příliš utažené boty, příliš utažený řemínek hodinek nebo příliš těsné prstýnky a podobně! Šperky z kovu mají navíc vysokou tepelnou vodivost, tzn. rychleji odvádějí naše tělesné teplo pryč. 

Pohyb v chladném počasí – doporučení

Kromě vhodného oblečení je důležité myslet i na dostatečný přísun tekutin. To je trochu zrádné, protože člověk v mrazu většinou nemá moc pomyšlení na pití, ale je to důležité. Lidský organismus je vysoce promyšlená chemická laboratoř, která si dokáže poradit s velkým rozpětím teplot. Když je venku zima, náš organismus prostě více „zatopí pod kotlem“. Pro své zvýšené chemické úsilí ale potřebuje i zvýšené množství tekutin. Jinak ty chemické reakce prostě neproběhnou. 

Pokud se více zapotíme nebo se vlhkost našeho oblečení zvýší jiným způsobem (déšť, sníh...), je potřeba včas reagovat a vyměnit mokré oblečení za suché. Při vysoké fyzické zátěži naše tělo nějaké to navlhlé oblečení po určitý čas snese. Dříve nebo později ale nastane nezbytná potřeba převlečení do suchého. Standardní situace: Celý den jdete skialpovou túru se zapoceným oblečením. Dokud se hýbete, dá se to ještě vydržet, při zastavení je vám trochu zima. Může být. Pohyb vytváří teplo. Bezpodmínečně se ale (i na mnohadenních akcích) na noc převlékáme do suchého!

Omrzliny mohou být zrádné. Podchlazení také

Při silném větru zvýšíme pozornost a pravidelně a často se kontrolujeme (nejlépe vzájemně s parťáky), zda nevznikají omrzliny (klasicky třeba na tvářích, nosu, uších, prstech), či zda se nezačínáme podchlazovat. Velice jednoduchý (a zjednodušený) je na podchlazení tzv. „eskymácký test“. Palcem ruky se snažíme dotknout konce malíčku. Dokud to pořád jde, nejsme podchlazení. 

Aby lidský organismus správně fungoval, snaží se pomocí svých termoregulačních mechanismů udržovat teplotu uvnitř těla na optimálních zhruba 37 °C. O podchlazení neboli hypotermii mluvíme v případech, kdy teplota tělesného jádra poklesne pod 35 °C. Čím je pokles centrální teploty hlubší, tím bude stav podchlazeného závažnější. Pozor, hluboké podchlazení dokáže způsobit zástavu krevního oběhu a tím i smrt!

Důležitou prevencí podchlazení a omrzlin je naše dobrá fyzická kondice. Pokud je tělo trénované, zvládne toho zkrátka více, lépe se vyrovnává s nepříznivými podmínkami. A z poslední poznámky nebudou mít radost kuřáci. Nekuřte! I jedna cigareta významně omezí prokrvení okrajových částí těla na několik hodin! 

První pomoc při podchlazení

Jsme dlouhodobě vystavení chladu? Jsme špatně oblečení nebo je náš oděv mokrý? Je chladno, prší, fouká, sněží? Pak už se v našich stopách plíží podchlazení! Má čtyři stádia: od třesu až po selhávání srdeční činnosti a dýchání. Pro všechna stádia platí:

• Postiženého odizolujeme od chladné země. Podložíme ho karimatkou, batohem, horolezeckým lanem... Vše je lepší než promrzlá zem. 
• Postiženého musíme ochránit před nepříznivým počasím. Odtransportujeme ho do závětří, dostaneme ho do stanu, winterraumu horské chaty...
• Postiženého zabalíme do izolačních materiálů – vlastního náhradního oblečení (suchého!), spacáku, žďáráku, termoizolační fólie... Největší důraz klademe na ochranu hlavy, obličeje a krku! Z této relativně malé části těla můžeme ztrácet velkou část tělesného tepla! 
• Postiženému nedáváme v žádném případě alkohol!

I. stádium podchlazení

Postižený je při vědomí a nekontrolovaně se třese

Toto je jediné stádium, kdy je pro postiženého vhodné se hýbat! Postiženému podáváme teplé nápoje s cukrem, dáváme mu najíst (rychlé doplnění energie). V chráněném prostoru jej svlékáme z mokrého oblečení a měníme jej za suché. Někdy se s trochou nadsázky hovoří o „metodě cukru a biče“ – podchlazeného kamaráda nakrmíme rychlou energií a pak ho s pomyslným bičem v ruce proháníme, dokud se neprohřeje. Horké sladké nápoje udělají kamarádovi jen dobře. 

II. stádium podchlazení

Postižený je při vědomí, ale spavý, apatický, zimou se již nemusí třást, bolestivost ustupuje, dech a puls se zpomalují

Postiženého nenecháme se pohybovat, šetrně jej transportujeme vleže. Pokud může polykat, podáváme horké a sladké nápoje. Zahájíme centrální ohřívání pomocí termozábalu (vlhký horký zábal; zahříváme pouze tělesné jádro – hrudník, břicho, třísla; končetiny aktivně nezahříváme ani nemasírujeme, pouze zabalíme a izolujeme!)

Voláme záchrannou službu (155, případně mezinárodní 112).

Tady už opravdu pozor – situace začíná být vážná. Začíná se uplatňovat tzv. centralizace krevního oběhu, kdy organizmus zejména stažením cév v končetinách omezuje prokrvení v okrajových částech těla a tím se snaží šetřit si teplo pro tělesné jádro se životně důležitými orgány. Jde o velmi zákeřnou situaci. Stav pacienta můžeme špatným přístupem razantně zhoršit a vyvolat i zástavu krevního oběhu! Ochranné stažení cév lze nechtíc rychle potlačit. Stačí k tomu například nešetrná manipulace nebo špatný způsob ohřevu. Stejně fatální následky může mít i aktivní pohyb pacienta, ať již chůze nebo snaha, aby se sám zahřál pohybem nebo cvičením!

III. stádium podchlazení

Postižený už není při vědomí, maximálně reaguje na bolestivé podněty. Dýchá nepravidelně a mělce, má slabý puls, zorničky má rozšířené, reagující na světlo

Tělo už zrealizovalo centralizaci oběhu. Pozor! Tady už je velké riziko zástavy krevního oběhu, zejména při nešetrné manipulaci s postiženým!

Zahájíme centrální ohřívání pomocí termozábalu. Samozřejmostí jsou předchozí kroky jako u nižších stádií: zabránit dalším ztrátám tepla, šetrná manipulace, minimum pohybu. Mokré oblečení odstraňujeme v chráněném prostoru, velmi opatrně, bez zbytečných pohybů. Končetiny aktivně nezahříváme ani nemasírujeme, pouze zabalíme, izolujeme! Pokud máme obavu o udržení průchodnosti dýchacích cest, postiženého velmi šetrně, opatrně uložíme do zotavovací polohy na boku (stabilizovaná poloha). 

Voláme záchrannou službu (je nutný transport do specializovaného zdravotnického zařízení) a jsme připraveni na případnou resuscitaci. 

IV. stádium podchlazení

Postižený je v bezvědomí, dýchání a puls selhávají. Jedná se vlastně o klinickou smrt

Voláme záchrannou službu, je nutný transport do specializovaného zdravotnického zařízení. 

Okamžitě zahájíme resuscitaci – nepřímou masáž srdce a umělé dýchání v poměru 30:2. Opět zabraňujeme dalším ztrátám tepla (viz výše). Minimalizujeme manipulaci s postiženým, pokud nutno, pouze pomalu a v co nejmenším rozsahu. Pokud jsme mimo civilizaci, bez možnosti rychlého dojezdu záchranné služby, pokusíme se za současné resuscitace postiženého zahřívat. Použijeme termozábal podle pokynů výše.  
Zástava oběhu způsobená podchlazením má vysoké šance na úspěch, proto se snažíme pro záchranu postiženého kamaráda udělat opravdu maximum!

[Pokud při resuscitaci už vůbec nelze stlačovat hrudník pro jeho ztuhlost, je tato situace někdy považována za V. stádium podchlazení a pacient je prohlášen za mrtvého.]

První pomoc při omrzlinách

Lokální poškození vlivem chladu a dalších faktorů hrozí především okrajovým částem těla, jako jsou prsty na rukou i nohou, uši, nos, tváře. Vlivem chladu začne tělo stahovat krev (a tudíž zásobování teplem) z okrajů do centrální části těla. Za nepříznivých podmínek se vyplatí se pravidelně (vzájemně) často sledovat a včasně odhalit příznaky:
- bledá místa na kůži
- postižené místo ztrácí citlivost
- postižené místo je nápadně chladné

Čím dříve si omrzliny všimneme a ošetříme ji, tím lépe! Zásady jsou podobné jako při podchlazení, jen aplikované lokálně: Omrzlou část přemístíme do tepla, sucha, bezvětří. Mokré oděvní součástky vyměníme za suché. Všechno, co je příliš utažené nebo škrtí, odstraníme (oděv, výstroj, výzbroj). To platí i o prstýncích, náramcích, hodinkách apod. Omrzlou část zahříváme tělesným teplem nebo velice opatrně a s citem teplem externím – ve vodní lázni (40-42 °C) s příměsí dezinfekce (např. Betadine; pozor na alergie). 

Po návratu citlivosti můžeme pokračovat v túře/výstupu. Pokud se citlivost nevrátila, co nejrychleji do chaty, civilizace, nižších nadmořských výšek. Podáváme opět teplé sladké nápoje. Pokud na 100 % můžeme vyloučit podchlazení, lze i malá dávka alkoholu. Ta rozšíří periferní cévy a urychlí prokrvení omrzlé části. 

Při těžších případech podáváme prostředky na ředění krve (např. Acylpyrin – 1 tableta denně) a proti bolestem (např. Ibuprofen 1 tableta denně, dále dle bolestí). Tady ovšem pozor na případné alergie. 

Postižené partie osušíme a překryjeme měkkým volným obvazem. V případě vážnějších omrzlin co nejdříve k lékaři! Vážné omrzliny nohou mají za následek výrazné otoky a puchýře, takže není možné postiženého znovu obout. Myslete na to při rozhodování o transportu!  Omrzliny nikdy netřeme sněhem! Puchýře nepropichujeme! Následná léčba omrzlin je dlouhodobá, vleklá záležitost. Mohou se vyskytnout komplikace a v krajních případech je nutná amputace. Pokud aspoň trochu můžete, omrzlinám se vyhněte!