Zimní běžecké HUDY kurzy: Anachronismus, anebo vlastně skvělý nápad?!

HUDY už tradičně, po dlouhá léta nabízí, vedle například skialpových kurzů, také kurzy běžecké. Běh je často – a často mylně – spojován s teplotami výrazně nad bodem mrazu a s nejrůznějšími ročními obdobími kromě zimy. Přístup a globální klima se ale mění, a tak asi nepřekvapí, že ke klasickým běžeckým kurzům už před nějakou dobou přibyly také kurzy zimní běžecké přípravy, či dokonce zimní běžecké péče. Zimní příprava a zimní HUDY kurzy mají samozřejmě svá specifika. Především o nich jsme si měli možnost popovídat s garantem běžeckých kurzů Ondřejem Růžkem. Začtěte se do jeho slov a najděte v nich motivaci k pohybu a náměty na přemýšlení – stejně jako my...

Ondřeji, jak a kdy vlastně vznikla myšlenka založit něco, jako je Běžecká péče, pod jejíž patronací kurzy probíhají? Potřebuje někdo, kdo vykonává pohyb tak jednoduchý, jako je běh, vůbec péči? A v čem?

Přes svůj obecný altruismus a tužbu činit svět lepším se oloupu k poměrně jednoduché myšlence: Jak jsem měl možnost dlouhé roky pozorovat, nakládá se na poli zdravotní prevence s běžeckými aktivitami téměř výhradně výkonnostně. Měříme, kvantifikujeme, zveřejňujeme, porovnáváme, podléháme tlaku neustálé kompetice. Uniká nám tím smysl a kvalita toho, co pro sebe s cílem udržení kondice, respektive plného zdraví, děláme. Jak rád říkám studentům – vše „nepotřebné“ rod Homo ve své evoluci opustil – ocas, srst, úchop na noze, přemisťování se po čtyřech a podobně. Schopnost bipedálně běžet máme v genomu neustále, drží se nás. Proč? Zkratkovitě si lze odpovědět, osobně se raději zdržím úvah. Jisté je, že vrozený pohybový vzor má své zásady a o ty mě baví pečovat, navracet je a hovořit o nich.

Jako absolvent jednoho z vašich podzimních kurzů jsem si mohl na vlastní kůži ověřit pravdivost tvrzení, že i dlouholetí běžci na sobě stále mohou – a měli by – pracovat... No, ale zimní běžecký kurz?! Víš o tom, že je poměrně velká skupina běžců (mezi které naštěstí nepatřím), která odmítá běhat za teplot nižších než 10 °C?

V uniformním mikroklimatu našeho environmentu, kdy stačí namačkat na ovladači kýženou teplotu, ustupuje člověku vrozený mechanismus adaptace na okolní teplotu do pozadí. Inhibujeme tak mechanismy své vlastní imunity. V hospodě by se řeklo, že choulostivíme a méně toho vydržíme. Naštěstí toto téma už rezonuje nejen napříč odbornou veřejností a já věřím tomu, že se na stará kolena opět dočkám venkovních rozcviček v tílku a trenýrkách (smích). V libeňském Sokole máme sezónní lázeň, které říkáme Deméteřiny slzy. Funguje od podzimu do jara, kdy taky jindy? No a na Zimním kondičním kurzu Běžecké péče jdeme ještě dále – máme otužovací jezírko. Ulevím trochu obavám, zmírním strašení a dodám, že k němu máme i saunu.

No dobře, to je o nějaké obecné odolnosti, otužilosti. Jak tě ale napadlo, že je potřeba zařadit i zimní běžecký kurz?

Sledoval jsem, že na můj vkus příliš jedinců v zimě opouští od běhu a uchyluje se na pomyslnou pec. Dle zásady, že není špatného počasí, jen špatného oblečení, rozhodl jsem se s kolegy uspořádat první ročník zimního kurzu. Byl plně obsazený! Jeden by mohl mít strach, že mu mrazem odpadnou končetiny, to by byly plané obavy. Na zimních kurzech totiž ještě více individualizujeme, přizpůsobujeme a balancujeme program, což je klíčové. Kdo má potřebu tepla, věnuje se cvičení v teple tělocvičny, kdo se cítí na pohyb venku, pokračuje tam. Podstatná je programová flexibilita a taky kus toho srdíčka, obejmout a zahřát slovem.

V čem je vlastně zimní varianta kurzu jiná než letní? Vyjma toho, že to bude asi trochu víc klouzat...

Obsahově více cílíme na udržení se v pohybu, čemuž dle zásad cirkadiánního rytmu odpovídá i čas ke spočinutí. Zvýšenou zátěž na organismus spjatou s nižší venkovní teplotou je třeba odrazit v čase pro regeneraci. Prakticky to znamená, že po fyzicky náročnějších blocích programu se jeden může uchýlit k odpočinku s knížkou v ruce, sednout si ve společné místnosti s hrnkem čaje nebo se připojit ke kompenzační lekci v teple tělocvičny. Ano, zase cvičení! Tuhle fázi mám vlastně nejraději – natáhneš tepláky nebo legíny a veden hlasem lektora či lektorky jen akcentuješ svůj dech, taháš za kostru a uvádíš se do klidu. 

Zmínil jsi další lektorky a lektory. Co mohou frekventanti kurzu očekávat od těch svých trenérů? A jak a podle čeho si spolupracovníky vlastně vybíráš?

Účastníci kurzu nechť očekávají přívětivost, lidskost, odbornost a pozitivní ladění, což vlastně odpovídá i na tázaná rekrutační kritéria. Paleta odborností našeho lektorského kolektivu je pestrá. Působíme v rehabilitačních zařízeních, nemocnicích, v tělocvičnách a posilovnách, vysokoškolsky vyučujeme, přednášíme na kurzech pro odbornou i laickou veřejnost. Vedeme dospělé i mládež, jednotlivce i skupiny. Vnímám, že se nám za ty roky práce vycizeloval jedinečný pracovní kolektiv a dle dlouhodobé odezvy to pociťují i účastníci kurzů.

Dobře, to zní určitě lákavě a příznivě. A co se místa konání kurzu týče, můžeme se i na tomto poli těšit na něco zajímavého?

Po předchozích ročnících, kdy jsme se odebírali směr Adršpašsko-teplické skály, kotvíme druhým rokem v Ořechovém dvoře, zrekonstruovaném statku nedalo od Písku. Už při první návštěvě mě přecházel zrak z rozměrné tělocvičny, zasazené do prostoru bývalé stodoly. Zakládáme si na velikosti prostorů ke cvičení a zde jsme své tužby naplnili dosyta. Doslova „na dvorku“ umístěné jezírko podporuje efekt již zmíněné možnosti saunování, společenský prostor s pecí je jak z pohádky, pokoje útulné a v okolí tolik běžeckých tras, klidně na týden.

Pro koho je tedy zimní kurz vhodný? Jsou nějaká omezení? Měl by zájemce splňovat nějaké fyzické či jiné předpoklady? A je potřeba mít s sebou nějaké speciální vybavení?

V krédu konceptu Běžecké péče stojí, že naše kurzy cílí na běžkyně a běžce bez rozdílu věku a výkonnosti. Jak se to projevuje? Kupříkladu věkovým rozpětím účastníků kurzu. Na letošním jarním bylo 15–68 let. Fenomenální. Dlužno dodat, že běh je fyzicky náročnou pohybovou aktivitou. Ti, jež se s námi pravidelně vydávají za tímto sportovním dobrodružstvím, nenechávají stav svého zdraví osudu a minimálně na úrovni obecných doporučení k pohybu (150-300 minut týdně dle Světové zdravotnické organizace) se na něj připravují. Zkušenost nám však říká, že i ti, kteří se s námi vydají s cílem „nějak začít“, obdrží dostatek podnětů pro svůj zdárný začátek, a hlavně udržitelnost tohoto rozhodnutí. Vybavení doporučujeme standardní, respektující teploty kolem nuly. Jo a žabky k jezírku, na ty nesmíme zapomenout! (smích)

Na letní kurzy se ti lidé hlásí, skoro bych se nebál použít to slovo „notoricky“, opakovaně. Je to i případ zimních kurzů? Mimochodem, tento ročník už bude 3. v pořadí, že?

Účastnici se k nám pravidelně vracejí, to s potěšením potvrzuji. Někteří experti se nám do dalších kurzů hlásí hned při odjezdu. Ani tak se ovšem nedomnívám, že bychom disponovali tajným receptem jako je tomu třeba v případě tradiční karlovarské hořlaviny. Do programu vkládáme dávno známé ingredience, volíme standardní postupy pro zatížení a odpočinek, ráno vstáváme a večer usínáme. Nereplikovatelnou esencí ovšem zůstává genius loci. To si vozíme s sebou, v sobě, a to jak organizátoři, tak i účastníci. Daří se nám synchronizovat očekávání s možnostmi a dobře nám to pak ladí. 

Kurz je včetně plné penze, že? V kuloárech bylo možné zaslechnout velkou chválu na vaši kurzovou kuchyni. Můžeš pro nás poodkrýt pokličku a nechat nahlédnout, kde, anebo v kom, se skrývá ta „tajná přísada“?

V už jednou zmiňované hospodě by jeden nad futry mohl číst „Kde se dobře vaří, tam se dobře daří“, a když už jsem u těch klíčových esencí, je kvalita a vyváženost kurzovní stravy určitě jednou z nich. Můj mnohaletý přítel Martin Macháček si v čase kurzu sbalí svá gastronomická kouzla a tahá pak dobroty jak králíky z klobouku. V Ořechovém dvoře mu jeden navíc může téměř hledět přímo pod ruce a doptávat se na kuchařské tipy. Uvědomuji si, že je stěžejním dílkem naší pestré kurzovní mozaiky. A i když máme tendenci do sebe někdy přátelsky šít v intencích „Zdar kotoule!“ a „Nazdar vomastku!“, vážíme si naší spolupráce a jsme za ni rádi. A podle ohlasů nejsme zdaleka sami...

Berte závěrečnou Ondrovu větu jako pozvánku na další z pamětných a pamětihodných kurzů a hned poté, co utřete slinu kanoucí při představách dobrého jídla po dobrém běhu, nezaváhejte a přihlaste se na nejbližší termín!