Nejkrásnější skialpinistické trasy v ČR

Říkáte si, že už konečně napadl sníh, tak hurá naložit lyže do auta a tradá do Alp? Do Rakouska, Itálie nebo alespoň Německa? Pokud je ale vaším koníčkem právě skitouring, nemusíte se harcovat nijak daleko. Kvalitní skitouringové zážitky si můžete pořídit i v České republice. Pojďte s námi protáhnout tulení pásy na nejlepší skialpové výlety v České republice – do Jizerek, Krkonoš, Jeseníků, Orliček nebo třeba na Šumavu!

Skialpové trasy v Jizerských horách: Lázně Libverda – Smrk – Swieradow-zdroj

Kam na skialpy v Česku? Třeba Jizerky si pevně drží pověst hor pro běžecké lyžování – na skialpy přeci jen potřebujeme větší převýšení, na kvalitní sjezd také stabilní sněhové podmínky. Ovšem i na pásech lze ledacos pochodit.

Startovním bodem budiž třeba zámek nebo lázeňská kolonáda ve starobylých Lázních Libverda (bez auta lze vlakem dojet až do Hejnic). Před túrou si rozhodně lokněte z Kristiánova pramene – místní hydrouhličitá kyselka má pH 5,42. Kyselý škleb je potřeba rozchodit, takže velmi snadno chytnete startovní tempo pro výstup na nejvyšší vrchol Jizerek 1124 metrů vysoký Smrk. Cestou se pozorně rozhlížejte, budete procházet kolem několika shluků kamenů a skalek – třeba Kočičí kameny lze snadno zlézt a navodit tak atmosféru pořádného, alpského výstupu se skalnatým vrcholem. Výšku budete nabírat průběžně celou cestu až na vrchol Smrku, celkem nastoupáte necelých 800 metrů.

Na návštěvu k sousedům

Pokud máte ještě sílu, pásy nesundávejte a překročte česko-polskou hranici, dojdete na horní stanici gondoly Stóg Izerski a můžete si užít 500 metrů převýšení po červené sjezdovce dolů do městečka Świeradów-zdrój. Komu se zpátky nechce šlapat, může si místo hodinového výstupu zaplatit dvouhodinový skipas (stojí necelou pětistovku) a proložit skialpové výlety lyžováním. Když skončíte šikovně nahoře, na pásech téměř po rovince pošlapete zpátky do Čech necelé dva kilometry, pak už se můžete svážet vlastními stopami na povinnou občerstvovačku – nebo už jste zapomněli, jak vám chutnala libverdská kyselka?!

Skialpové trasy v Krkonoších: Krkonošská Haute-Route: Rokytnice – Labská – Špindl – Bílé Labe – Luční – Pec – Sněžka – Růžohorky – Portášky (cca 50 km)

Krkonoše jsou nejvyššími českými horami, a také nejvyhledávanější skialpinistickou lokalitou – mimo jiné proto, že tu bývají dobré sněhové podmínky. Neplechu v tom ale dělá chráněný tetřívek a další druhy, kvůli kterým není v oblasti KRNAPu dovolen pohyb mimo vyhrazené skialpové, nebo spíše skitouringové trasy. Ovšem naštěstí pro skialpinisty existuje několik tras, kam běžkaři a turisté nemohou, ale na skialpech to jde – všechny trasy jsou detailně popsány na webu národního parku, já však doporučuji jednu z mála českých haute route – vícedenních přechodů na skialpech.

MŮŽE SE HODIT

JAK SE VYBAVIT NA SKIALPY
ZÁKLADNÍ INFORMACE O LAVINÁCH
CO SI SBALIT NA HORY V ZIMĚ

Začněte v Rokytnici nad Jizerou, dojedete sem skibusem z Jablonce, kam jede vlak. Klasické stoupání vede na Lysou horu, místní chodí kondičně několikrát denně. Komu se na vrchol nechce, může ho obejít přes Krakonošovu snídani po Harrachově cestě. Tady v zimě vznikají malebné ledové útvary na říčce Mumlavě. Obě skialpové trasy vás nakonec dovedou na Labskou boudu, skvělé první nocležiště.

Co další den? Na koláč a pivo!

Nejlepší zahájení dne je ranním sjezdem, v tomto případě dolů do Špindlerova Mlýna, odkud začíná snad nejhezčí skialpinistický výstup v Čechách, trasa údolím Bílého Labe. Potkáte zde zpravidla pouze kolegy skialpinisty. Webrova cesta končí na Luční Boudě, další možné nocležně, minimálně však povinné zastávce na vyhlášený, zde upečený borůvkový koláč a jedno točené – přímo tady se vaří Paroháč.
Mírné stoupání od Luční pokračuje k Památníku obětem hor, u kterého sundáte pásy – pozor, snad s výjimkou Sněžky jde o největrnější místo na celé trase a vítr zde často ztěžuje chůzi, natož balení pásů. Ale za chvíli si pásy úhledně poskládáte v teple na Výrovce. Pak už je na výběr z několika variant sjezdu až do Pece pod Sněžkou.

Nejvyšší skialpový vrchol v Česku

Sněžka je pak nádherným bonusem, naplánujte si den jejího zdolání s ohledem na váš dostatečný odpočinek i aktuální předpověď počasí. Výstup Obřím dolem je malebný, ale dlouhý a místy může být technicky náročnější, zvlášť pokud trasa umrzne. To samé platí o posledním výšvihu na Sněžku – hodí se minimálně haršajzny, často je nutné sundat lyže a závěrečný úsek vystoupat na mačkách. 

Sněžku po snědení párku v České poštovně přejděte a sjíždějte pod lanovkou – na Růžohorkách se ještě můžete rozmyslet, zda je dost sněhu na sjezd pod lanovkou až dolů, nebo si radši užijete dlouhé, pozvolné klesání na Portášky a po sjezdovce sjedete do Velké Úpy – zde staví skibus, kterým pojedete z Pece, nejspíš do Svobody nad Úpou, kam jezdí vlak.

Plánujeme svou nejhezčí skialpovou túru

Celou trasu je vhodné rozplánovat ideálně do tří dnů. Počítejte s rozmary počasí, které v Krkonoších umí vytvořit různorodé sněhové podmínky. Mějte na paměti lavinové nebezpečí a nepouštějte se do nebezpečných terénů! V podstatě každou sezónu v okolních jamách padají tragicky končící laviny. Striktně se držte také značených cest. Pokud jako skialpinisté budeme slušní, možná nám správa NP povolí i víc skialpinistických tras, hlavně ale vstup na již existující nezakáže.

Pravidla pro skialp v ČR: pozor na parky i sjezdovky mimo provoz Jednoznačně největší skialpový potenciál mají Krkonoše. Bohužel pro skialpinisty však spolu s Šumavou se v těch lyžařsky nejzajímavějších oblastech rozkládají národní parky, a tak je pohyb možný pouze po značených cestách, a to za důsledného dodržování pravidel pohybu v chráněných oblastech. Pokud si někdo udělá ohýnek na hřebeni z tyčí, nebo půjde tam, kam smí jen chráněný tetřívek, autor článku jej za tento projev nejvyšší arogance a hlouposti požene holí, a strážci parku mu mohou udělit pokutu ve statisícové výši. KRNAP nám skialpinistům vyšel vstříc otevřením skialpových tras. Prosím, respektujte je, abychom měli možnost slušně jednat o dalších možnostech v budoucnu. Ani v ostatních pohořích není povolen pohyb na skialpových lyžích všude. Roli zde hrají dva aspekty – jeden je přímý zákaz vstupu do chráněných oblastí, které se často vyskytují podél zdrojů pitné vody nebo v přírodních rezervacích. Druhý je etický a morální, tedy nehrozí za něj žádný postih, ale v očích ostatních skialpinistů a zimních turistů budete za *&#@*#. Jde o lyžování tam, kde se to sice smí, ale není tam dost sněhu. Zastříhávat mladé stromky a holit borůvčí skialpinistům nepřísluší. Krom zmíněných omezení existuje jedno významné i pro ty, kteří se chtějí pohybovat po sjezdových tratích. Jednak na některých kopcích může mimo provoz sjezdovek jezdit rolba zavěšená na laně – takové lano není vidět a viděli jsme i jím dekapitované lyžaře. Zároveň si uvědomme, že příprava a úprava sněhu stojí areály nemalé prostředky. Respektujme tedy zákaz vstupu na sjezdové tratě, když je vyhlášen. Zároveň v posledních letech vidíme snahu areálů sžít se s trendem skialpu – proto v mnoha areálech najdete vyhrazené koridory pro stoupání i sjezd, které rolbař upraví až ráno, a tak není narušen provoz areálu. Hodí se však i na tento koridor přispět – přímo, skrz místní spolek, zaplacením parkovného nebo konzumací v místní hospodě. Když se budeme chovat slušně, bude sjezdové lyžování a skialpinismus fungovat vedle sebe v synergii. V otevírací době se pro pohyb na sjezdovkách vztahuje i na skialpinisty Lyžařské desatero FIS.

Skialpové trasy NA KRÁLICKÉM SNĚŽNÍKU

Na Králický Sněžník je skvělé vyrazit jako na jednu z prvních túr. Není příliš náročná, poskytuje náramné výhledy a hned u jejího startu je skvěle vybavená skialpová půjčovna. Můžete samozřejmě využít i služeb místních vůdců.

Zatímco běžkaři se drží celou dobu nahoře na hřebenu a běhávají okolo Slamníku, skialpinisté mohou volně stoupat proti proudu Moravy a na rozcestí U Vilemínky se oddělit a stoupat přímo vzhůru. Výstup vede nenáročným svahem, jen pozor při křižování řeky Moravy těsně pod jejím pramenem. Zde je i v mapách vyznačený lavinový svah a je to jedno z mála míst, kde v Orličkách laviny padají. Zde tedy rozhodně nevymýšlejte zkratky a držte se cesty ke Sněžné chatě a dále k ikonické soše slůněte. Pro labužníky můžeme doporučit výstup v brzkých ranních hodinách, z planinky u slůněte jsou jedny z nejhezčích východů slunce v republice. Z vrcholu se pak výhledy otevírají do polské i české kotliny.

Kudy dolů?

Nacházíte se v národní přírodní rezervaci, takže sjezd veďte po výstupové cestě. Pokud je opravdu hodně sněhu a chcete si užít sjezd volným terénem, máte možnost túru protáhnout až za Malý Sněžník k Hlubokému dolu – ten už do chráněné oblasti nespadá, takže ze sedla Puchača lze při skvělých sněhových podmínkách sjíždět volně.

Variantou krátké túry na Dolní Moravě jsou značené skialpové trasy podél sjezdovky Velký Slon. Skialpinisté jsou zde vítáni za jasně daných pravidel – to je skvělá varianta, když se vrátíte a ještě byste si kousek šlápli a užili sjezd, klidně po sjezdovce.

Skialpové trasy v Jeseníkách: Hřebenovka na Praděd (Kouty nad Desnou – Dlouhé Stráně – Břidličná hora – Vysoká hole – Praděd – přes Petrovku do Koutů)

Jeseníky jsou hory na české poměry vysoké – špička rozhledny na Pradědu je nejvyšším bodem v ČR. Přesahuje tak i výšku Sněžky, kterou lze za dobré viditelnosti spatřit z vyhlídkové plošiny rozhledny. Na Praděd vede cest více, avšak je nutné respektovat zimní značení, okolo Pradědu se rozkládá památková rezervace.

Nejtvrdší skialpová túra?

Několik zajímavých míst spojuje túra, kterou za den zvládnou jen velmi trénovaní skialpinisté – její délka je téměř 50 km a převýšení takřka 1 800 výškových metrů. První intenzivní stoupání vás čeká hned z Koutů nad Desnou, kde se budete proplétat lyžařským areálem – odměnou za první stoupání může být odbočka na vyhlídku Rysí skála, ze které je vidět další výstup k vodní nádrži Dlouhé stráně – nejvýše položené umělé nádrži s přečerpávací vodní elektrárnou. Tady už lze sundat pásy a užít si pozvolný sjezd k přírodní památce Zadní Hutisko. Až to dál nepojede, netrapte se odpichováním a rovnou nandejte pásy – čeká vás mírně stoupající pasáž pod Ztracené kameny – tady už se stoupání značně zostří.

Vydejte se s námi i za hranice všedních dnů:

TOP 5 SKIALPOVÝCH TÚR V RAKOUSKU
TOP 3 SKIALPOVÉ MEGATÚRY ITÁLIE
JAK NA ZÁCHRANU Z LAVINY

Po vystoupání na vrchol Pecny už se nemůžete ztratit – pokračujete po hřebeni až nad Ovčárnu – nad ní můžete sundat pásy a užít si krátký sjezd až na konec černé sjezdovky, kde se naposledy nalepí pásy a závěrečná etapa stoupá přímo na Praděd. Z vrcholu až do Koutů vede celkem mírný sjezd přes Švýcárnu – nečekejte žádné velké sjezdování, ale po tak dlouhé túře budete rádi, že to jede samo.

Dělit, nedělit?

Vzhledem k délce a náročnosti skitouringové túry doporučuji rozdělit ji na dva dny – nejzážitkovější ubytování je rozhodně přímo v rozhledně na Pradědu, ale je až ke konci trasy. Jestli si nejste jisti, zda celý výlet uťapete, přečkejte noc v některém z penzionů na Ovčárně. V Jeseníkách umí padat laviny, takže doporučujeme především na hřebeni se držet značených cest – kromě lavinových kotlů se vyhnete také přírodním rezervacím. Buďte zodpovědní skialpinisté a nechoďte tam, kde se mimo trasy nesmí – zkratka z Hutiska na Jelení hřbet je lákavá, ale zakázaná i nebezpečná! Při rozdělení trasy do dvou dní však jde spíš o skialpinistickou trasu pro začátečníky.

Skialpové trasy na Šumavě: návštěva u sousedů na Hochfichtu

Šumava bývá v posledních letech první bariérou, kde se na podzim sesype sníh. Velkým limitem je však chráněná zóna národního parku. Možností skialpových výletů je zde tedy mnoho, ale převážně vedou po hřebeni a najít pěkný, legální sjezd na Šumavě, je spíš obtížné. Proto bude šumavský výlet spíše vyhlídkový – vydáme se na návštěvu do Rakouska a lyžování si případně užijeme na upravené Smrčině, známé spíš pod svým německým názvem Hochficht.

Začneme na horním konci vodní nádrže Lipno, v Nové Peci – do ní lze snadno dojet vlakem. Nejdelší úsek trasy vede podél starodávného Schwarzenberského kanálu, v jehož korytě se v tuhých zimách kupí zmrazky rampouchů a vytváří malebné ledové kaskádky. Pozor: kiosek u Říjiště je v zimě zavřený, zatím se tak budete muset spolehnout na termosku s horkým čajem.

Proč na skialpy jen v ČR?!

Cesta mírným stoupáním ústí až na hraničním přechodu, kde se můžete rozhodnout pro malou odbočku na vrchol Plechý. Z něj jsou sice překrásné výhledy, ale varianty sjezdu v našem směru jsou buď nelegální, nebo většinou kamenité a téměř nesjízdné. Radši se tedy dejte doleva, po cestě na Studničnou a Hraničník – tady na vás z lesa vybafne uprostřed ničeho kabinová lanovka. Po hřebeni ale můžete dojít až na Smrčinu a konečně sundat pásy – sjezd vede po sjezdovce do rakouského Skirestaurantu, jediné občerstvovačky na trase. Zpátky do Čech pak vystoupáte buď napřímo na Hraničník (v nouzi to jistí jízda lanovkou za 15 euro), nebo pozvolnou vrstevnicovou cestou až na hraniční přechod, odkud už ve vlastních stopách sjíždíme zpět ke Schwarzenberskému kanálu.

Stáhni si obsáhlou příručku, kde najdeš všechno podstatné a důležité ke skialpinismu. Množství tipů ke skialpovému a lavinovému vybavení, k metodice a hlavně k bezpečnosti pohybu v horách.